přispějte vlastním článkem

Jste-li znalý či znalec a máte zájem umístit článek k popisu jednotlivých druhů, plemen, pod článkem umístíme odkaz, link na Vaše stránky.

Malá osnova: původ a historie - včetně domestikace a ocenění; anatomie, fyziologie - věk, tělesná teplota, rozmnožování; chov – péče o srst, drápky; výživa; zdraví; zajímavosti – výstavy, rekordy; fotografie konkrétního plemene;..........................................................................................................................................přispějte vlastním článkem

Nově přidané články

merino

merino - schok.cz Plemeno je středního až většího tělesného rámce s kombinovanou vlnařsko-masnou užitkovostí. Vyšlechtěno bylo cílevědomou selekcí za přispění fylogeneticky blízkých zahraničních merinových plemen. Od 19. století prošlo různými vývojovými etapami, s přechodem z jednostranné vlnařské užitkovostí, na kombinovaný užitkový typ. Hlava přiměřeně dlouhá, klínovitého vzezření s mírným obrůstem vlnou na obličejové části hlavy, temeni a čele. Vlna bílá, sortiment AB-B (23-27 mm), rouno uzavřené. Středně dlouhý krk přechází harmonicky v široké, pevné a dobře navázané plece. Hřbet rovný, široký a dlouhý. Hrudník prostorný s dobře klenutými žebry. Křížová část těla dosti široká, která přechází v mírně skloněnou záď. Končetiny silné s pevnými spěnkovými klouby. Pohlavní znaky, zejména u beranů, výrazné. Kůže po celém těle narůžovělá, nepigmentovaná.

číst dále

orel mořský

 Dosahuje hmotnosti až k 10 kg (samice, samci bývají menší) a v rozpětí křídel do 2,5 m. Tímto je největším orlem v Evropě a na světě si údajně drží čtvrtou příčku. Hnízdí a pravidelně zimuje i v ČR, přestože se u nás moře nenalézá.

 Vyhledávají prostředí v rybničnatých oblastech nebo na březích velkých vodních nádrží. Jeho potravou se stávají ryby do velikosti 6 kg, vodní ptáci a v zimě nalezená uhynulá zvířata.

  Je řazen mezi kriticky ohrožené druhy.

číst dále

káně harrisova

 Domovinou této káně je jih Severní Ameriky, Střední Amerika a sever Jižní Ameriky. U nás a v celé Evropě se poslední dobou těší velkému zájmu sokolníků pro její mimořádně klidnou povahu, rychlý výcvik a lovecké úspěchy.

 Je jediným druhem dravce žijícím sociálním způsobem tzn., během roku se drží pohromadě rodiče i s mláďaty. Takto mají mnohem větší šance na úlovek, neboť různé savce si vzájemně nadhání.

číst dále

kalous pustovka

 V ČR nebývala nikdy hojným druhem, snad jen v letech kdy došlo k povodním, byl zaznamenán častější výskyt. V zimním období nepočetně protahuje. Vyhledává různé podmáčené louky a mokřady. Jako jediná evropská sova si staví vlastní hnízdo a to na zemi.

 Na rozdíl od kalouse ušatého je pustovka poněkud světlejší, má žlutou duhovku a nemá tak výrazná ouška na hlavě. Občas je aktivní také během dne. Ráda posedává na zemi a nízkých keřích.

číst dále

sokol šahin

Šahin je nepatrně drobnějším sokolem oproti našemu sokolu stěhovavému.

 Jeho domovinou je severní Afrika a Asie. Je zde schopen snášet extrémní výkyvy teplot (ve dne horko, v noci chladno).

 Dá se říci, že je nadšený pro létání, dobře pronásleduje velkou rychlostí a vyznačuje se také akrobatickými schopnostmi. Jeho potravou jsou pouze ptáci, které chytá v letu.

zdroj: www.draviptaci.cz

číst dále

poštolka rudonohá

 Jedná se drobný druh poštolky, ještě menší než naše poštolka obecná. V dřívějších dobách byla nazývána poštolkou večerní, díky lovu chroustů navečer. Hlavně hmyz je její hlavní potravou, ptáci a hlodavci již méně.

 V současnosti u nás nehnízdí, ke konci minulého století hnízdilo na Moravě max. 5 párů. Velmi vzácný a tažný druh.

zdroj: www.draviptaci.cz

číst dále

výreček malý

výreček malý dravíptáci.cz - dospělý jedinec Je naší nejvzácnější sovou vůbec.

V celé republice hnízdí pouze jeden pár na jihovýchodní Moravě.

Hlavní potravou je hlavně hmyz, ale také menší hlodavci.

číst dále

ještěři

Vývoj:

Ještěři se objevili na Zemi v druhohorách v jurském období, asi před 225 mil. lety. Předchůdci ještěrů jsou a byli živočichové ze třech řádů: Eosuchia (perm), Sphenodontida (spodní trias, poslední žijící druh je Hatérie novozélandská) a Squamata (konec permu až současnost)

V současnosti je známo asi 3800 druhů ještěrů.

číst dále

užovka červená

Rozšíření:

 Užovka červená se vyskytuje na velkém území USA, od východního pobřeží (Florida, Jižní Karolína, Virginia) přes centrální spojené státy (Arkansas, Missouri, Mississippi, Oklahoma) na západ po Colorado, východní Utah a Nové Mexiko).  Můžeme jí také najít v severním Mexiku (státy Chihuahua, Coahuila, severní Durango až Tamaulipas). Menší počty se prý vyskytují i na Kajmanských ostrovech (Karibik).

číst dále