Jak jsme si jí pořídili...

Nečekaně:) Narazili jsme na ní na trzích a nemohli jí tam nechat. Odrostlé štěně na provaze, které spolu s jedním sourozencem prodávali ne příliš důvěryhodní lidé.
Ano, psa by si člověk měl pořídit po zralé úvaze a od renomovaného chovatele. Ale spontánní rozhodnutí jsou někdy ta nejlepší.
Tak jsme jí tedy měli. Zablešené, vyděšené štěně v autě. Teprve v tu chvíli nám došlo, co jsme vlastně udělali. Doma na ní (ne)čeká stará fena kokra a dvě kočky, nemáme pro ní boudu ani krmení.
Prvních několik hektických (a finančně náročných) dní jsme zvládli a zvykli si, že máme na zahradě malého velkého psa :) Neuvěřitelná byla Arinky proměna během prvního týdne. Z letargického štěněte, které nechtělo ani chodit se díky kvalitní stravě stalo živé zvíře. Během prvních tří týdnů přibrala 6 kilo a začala se projevovat její osobnost.
Zatím ještě nehlídá, což je normální. Toto pelmeno má ke hlídání vrozené vlohy a ty se projevují zhruba od 5ti měsíců věku. Proto jsme si jí pořídili. Nebylo to zas až tak spontánní rozhodnutí. Tatík o tomto plemeni snil už několik let, ale vzhledem k tomu, že papírová štěňata stojí okolo 20ti tisícbylo pořízení jaksi nereálné. Ale díky velkému štěstí máme naší Arinku a já se těším na to, jak se bude před mýma očima z rozlítaného štěněte měnit v sebejistého dospělého psa:)